Máte rádi panenky? Po téhle hororovce už ne

Where Dolls Hang je survival horor inspirovaný skutečným mexickým Ostrovem panenek. Vyjde v roce 2026 na Steamu, hrajete pátrajícího detektiva.

Stovky shnilých panenek visících ze stromů, prázdné oční důlky a ticho, které přerušuje jen šplouchání vody.

Nejstrašidelnější místo Mexika se stěhuje do videohry

Přesně takovou atmosféru chce vyvolat Where Dolls Hang, nový psychologický survival horor od studia Steelkrill Studio. Hra vyjde ještě letos na PC a jako předlohu si vzala jedno z nejznámějších strašidelných míst na světě, mexický Ostrov panenek.

Z mého pohledu je takový základ děsivější než kdejaký vymyšlený strašidelný dům. Tvůrci totiž nestaví hrůzu na fantazii, ale na reálné lokaci, která naháněla strach návštěvníkům dávno předtím, než kdokoli pomyslel na videohru.

Hráč se ujímá role detektiva, který přijíždí vyšetřit záhadná zmizení turistů v zalesněné oblasti. Co začíná jako rutinní pátrání, se ale rychle mění v osobní noční můru.

Po herní stránce Where Dolls Hang míchá hned několik žánrových prvků. Jednu část tvoří vyšetřování, kdy hráč ohledává nalezená těla, sbírá stopy a celý průzkum dokumentuje. Druhou je čistý survival, do něhož patří stavba základny, výroba zbraní a nástrojů i úprava vlastní loďky, bez které se mezi kanály ostrova neobejdete. Po okolí se pohybují tvorové, kteří loví už za světla, po setmění se ale stávají mnohem nebezpečnějšími. Nic, co bychom neznali ze hry Sons Of The Forest.

Přehrát video

Skutečná předloha hry je přitom mrazivější. Mexický Ostrov panenek leží v kanálech čtvrti Xochimilco na jihu hlavního města a od padesátých let ho obýval samotář Don Julián Santana Barrera. Podle pověsti našel v okolí utonulou dívku, kterou nestihl zachránit, a na její památku začal na stromy věšet panenky vylovené z kanálů jako ochranu před zlými duchy. Věšení panenek se pro něj stalo posedlostí na dlouhých 50 let a inspirací pro řadu hororů.

Studio Steelkrill Studio se na menší atmosférické horory specializuje dlouhodobě a žánr má slušně zmáknutý, podobně jako řada tvůrců, kterým jsem se věnoval u loňských recenzí Silent Hill f.