MD: Herní tituly, ke kterým se rád vracím | Superpařmeni
Hrát nové herní tituly je sice fajn, ale občas mě chytne nostalgie a znova si zapnu hru, která už jsou o trošku starší, ale pořád mají své kouzlo. Jaké to jsou?
· Autor: David MatoušekNávrat do minulosti
Občas nemůžu uvěřit, že už je to skoro dvacet let, co jsem poprvé přičichl k videohrám. Za tu dobu jsem prošel desítky různých titulů, kde některé jsem dohrál jen jednou či dvakrát a pak je nechal ležet, jiné se ale staly mojí malou srdcovkou. Jsou to hry, ke kterým se jednou za pár let s chutí vracím, většinou čistě z nostalgie. A které to jsou?
Darksiders
Zatímco většina hráčů opěvuje první díl hack‑and‑slash série God of War, já nikdy nepřestanu milovat první Darksiders od studia Vigil Games. Příběh zrady a pomsty jezdce apokalypsy Války mě dokáže pohltit na dlouhé hodiny, ať už díky skvělému level designu, nebo příjemně otevřenému světu. Soubojový systém je navíc překvapivě variabilní a nenutí vás držet se jediné cesty. A hlavně rychlé cestování je tady nečekaně relaxační záležitostí. Hru jsem dohrál už několikrát a pokaždé se těším na další průchod.
Shakes and Fidget
Se Shakes & Fidget mám takový zvláštní love/hate vztah. Vždycky když se k téhle nenápadné free‑to‑play RPG hře vrátím, tak si po čase říkám, proč v ní zase trávím stovky hodin. Každý rok přibývají nové třídy, mechaniky a úkoly, které mě donutí prozkoumávat vše znovu a někdy do toho vtáhnu i své kamarády. A přiznávám, že je to titul, ve kterém mám na Steamu utopeno vůbec nejvíc času (přes 650 hodin), plus ještě desítky hodin ve webové verzi. Shame on me!
World of Warcraft
Nejsem úplně největší fanoušek Azerothu, ale jednou za čas se do tohoto legendárního MMORPG přece jen rád vrátím. WoW nabízí spoustu možností, jak svět prozkoumat a pokaždé zažít něco trochu jiného. Jenže upřímně, oficiální live servery mě poslední roky nijak zvlášť neudrží. Proto většinou mířím na soukromé servery jako Twinstar, Turtle nebo Warmane, kde mě hraní baví podstatně víc.
Divinity: Original Sin II
Ještě předtím, než Lariani vydali své magnum opus Baldur’s Gate III, přišli s fantastickým RPG Divinity: Original Sin II. Hra má skvěle napsané postavy, výborný příběh a nespočet mechanik, které přímo vybízejí k experimentování. Nabízí navíc obrovskou znovuhratelnost a možnost hrát až ve čtyřech, a to lokálně i online. Musím se ale přiznat, že nikdy jsem ji kvůli jejímu ohromnému obsahu nedotáhl až na úplný konec. Každé nové rozehrání mi však odhalí další kousek nádherného světa Rivellonu.
Star Wars: The Old Republic
Posledním titulem, ke kterému se pravidelně vracím, je dnes už méně známé MMORPG Star Wars: The Old Republic. Původně šlo o placenou hru, ale dnes je dostupná jako free‑to‑play s volitelným předplatným. Příběh se odehrává dávno před klonovými válkami, kdy je konflikt mezi rytíři Jedi a Sithy v plném proudu. Hra nabízí bohatý obsah, možnost volit mezi světlou a temnou stranou a celou řadu misí, dungeonů i vesmírných bitev. Pro mě je to spíš odpočinková záležitost, u které obvykle poslouchám podcasty nebo sleduju seriály. Jedinou nevýhodou je, že grafika už poněkud zestárla, takže někdy může zlobit výkon.
Nakonec je to tedy pětice titulů, ke kterým se rád vracím, když už mám hraní novinek plné zuby. Není to úplně tradiční výběr, ale za ty roky se můj herní vkus prostě vyvíjel. Doufám, že vás tenhle menší seznam inspiroval a třeba vám pomohl objevit něco nového.
Co říkáte na tento výběr? A ke kterým hrám se nejčastěji vracíte vy? Napište mi to do komentářů nebo na sociální sítě.