Recenze: Clive Barker's Hellraiser: Revival

Grafiku a vizuál rozebírám na začátku každé recenze, takže ani tentokrát neudělám výjimku. Čekal jsem lacinější vizuál, nakonec dostal pravý opak. Má své silné stránky a hlavně tam, kde na tom nejvíc záleží, dokáže být vizuálně opravdu působivá. Brutalita i celková atmosféra fungují skvěle a přesně zapadají do světa, ve kterém se hra odehrává.

Nejvíc mě pochopitelně baví samotní cenobité. Taková ta monstra, ze kterých jde skutečně strach, a Pinhead v kamenných chodbách Labyrintu, obklopený řetězy a háky, vypadá přesně tak nostalgicky, jak mi jen moje paměť dosáhne. Chladně, hrozivě a tak trochu nelidsky. Právě v těchto chvílích hra dokáže navodit atmosféru, kvůli které tenhle svět funguje i po tolika letech.

Zajímavá jsou i samotná prostředí. Jednou se ocitnete v suterénu, a vzápětí procházíte obrovskými kamennými prostorami zahalenými do studeného modrého přítmí. Líbí se mi kontrasty barev, vizuály prostředí. Je to drobnost, ale přesně takové detaily pomáhají budovat atmosféru, aniž by na sebe zbytečně upozorňovaly.

Příjemně mě překvapily také některé herní detaily. Ne všechno je sice dotažené stejně dobře, ale pár věcí působí lépe, než bych původně čekal. Hra staví na brutalitě, brutalitě a ještě jednou brutalitě. A v tom je zcela nejlepší.

Hraju na PC s procesorem Intel Core i5-14400 a grafikou RTX 4070 Super, přičemž mám všechno nastavené na vysoké detaily. Výkonu se v tomhle případě nedá moc co vytknout. Hra běží plynule, bez nepříjemných propadů a bez jakýchkoliv větších problémů.

BEZ SPOILERŮ.

Hluboký příběh nečekejte, ale upřímně? Vůbec mi nechyběl. Hra staví na jednoduchém základu pomoci své nejmilejší a zároveň odhalit, co jsou ti panáčci v latexu zač. Do cesty se mu navíc staví kult, který cenobity uctívá. Víc prozrazovat nebudu, protože by byla škoda připravit vás o vlastní objevování. Příběh je spíš jednoduchý, atmosféra by ale mohla prořezávat i betonové zdi Labyrintu.

Plný počet bodů si tato sekce zaslouží především za atmosféru a odvahu tvůrců. Svět Hellraisera vždycky balancoval na hranici mezi slastí a bolestí a hra z původní myšlenky rozhodně neustupuje. Je vulgární, erotická, hororová a pořádně sadomasochistická. Nebojí se zajít do míst, kam se většina podobných her ani neodváží podívat, natož aby se tam vydala naplno. Úchyláren se nebojí, umění v brutalitě. Klobouk dolů.

Za odvahu vydat se vlastní cestou a přetavit podobně specifickou vizi do hratelné podoby smekám. Pro milovníky hororu je výsledkem opravdová lahůdka, která se nebojí ukázat nepříjemné věci bez zbytečného změkčování. A ano, opravdu tu chválím hru plnou sadomasochismu. Profesní deformace.

Po aktualizaci působí mnohem přijatelněji, takže pokud jste s nákupem váhali, právě teď je ideální čas dát jí šanci.

Ovládání je poměrně příjemné a rychle si na něj zvyknete. Jen občas narazíte na drobnost, která vás na chvíli zarazí. Prsty automaticky hledají mezerník, protože z podobných her čekáte možnost skákat. Jenže tady máte smůlu, skok zkrátka neexistuje. Spíš úskok. Ale to je jen taková má poznámka.

Soubojový systém mě příjemně překvapil. Schopnosti hlavolamu se kombinují s klasickými zbraněmi a do cesty se vám staví různí protivníci, od obyčejných kultistů, které známe ze sklepa zastavárny Zeda a Maynarda, až po pekelné kněze. Kostku navíc držíte v ruce skoro neustále.

Přestřelky se zbraněma jsou celkem fajn. Střílení má slušný pocit ze zásahů a po herní stránce nemám větší výhrady, žádnou revoluci ale nečekejte. Zastřílíte si dobře, jenže právě střelba nebude tím, kvůli čemu si na hru za měsíc vzpomenete. Její největší síla leží úplně jinde.

Inventář a výroba mi připomínají zas klasický Resident Evil. Prohledáváte prostředí, kombinujete předměty, bojujete o každé volné místo v batohu a přebytečné zásoby nakonec vyměníte u podivné obchodnice. Staré dobré herní rutiny, jen zasazené do pořádně pekelného prostředí. Pokud vám podobný systém sedí, budete se cítit jako doma.

Délka hry mi vyhovovala. Jedenáct hodin je pro horor ideální porce, která dokáže udržet tempo, aniž by se zážitek zbytečně natahoval. U hádanek už jsem měl pocity smíšené. Některé vám pocuchají nervy přesně tak, jak mají, jiné vás potrápí spíš zbytečně a zbytek bohužel ničím zvlášť nepřekvapí. Výsledek je trochu nevyrovnaný. Bonusem je také minihra v podobě šperháku a lomcování zámků, kde za zamčenými dveřmi můžete nalézt další vybavení, které vám usnadní cestu. Potrápí i některé umístění savů, kde se prostě vracíte až dost daleko.

Atmosféru hry naprosto chválím a zvuk v ní hraje hlavní roli. Prostorový zvuk funguje výborně, takže každá chodba vyvolává pocit, že za dalším rohem číhá něco nepříjemného. Třeba ten ošklivec co furt klape zubama.

Dabing se povedl a cenobité znějí přesně tak, jak od nich fanoušci Hellraisera očekávají. Procházet se Labyrintem se sluchátky na uších je opravdový zážitek. Horor bez pořádného zvuku zkrátka nefunguje naplno a Hellraiser: Revival v tomhle ohledu trefuje hřebíček na hlavičku.

Oficiální český překlad bohužel chybí, což může některým hráčům vadit. Díky dnešním AI překladačům ale jazyková bariéra nemusí být zásadní problém. Pokud si dokážete poradit s neoficiálním překladem, o zážitek se připravovat nemusíte.

Za pořádnou hororovou jízdu plnou úchyláren mi cena kolem 40 EUR připadá naprosto férová. Fanoušci žánru dostávají příjemné překvapení, které se nebojí vlastní identity a nesnaží se zavděčit úplně každému. A za mě je právě podobná odvaha velkým plusem.

Když Hellraisera srovnám s The Sinking City 2, na kterou jsem psal recenzi dříve, vychází z porovnání velmi dobře. Sinking City 2 stálo 49,99 EUR, tedy o deset eur víc, přestože herní doba je suma sumárum skoro podobná. Od hry, od které jsem původně neměl žádná velká očekávání, jsem nakonec dostal mnohem víc, než jsem čekal. Taková překvapení mám na hrách nejraději.

Clive Barker’s Hellraiser: Revival je důkazem, že nízká očekávání mohou přinést příjemné překvapení. Místo průměrné hry jsem dostal brutální horor bez zábran, s atmosférou, která se vám zavrtá pod kůži. Doslova. Doporučil bych ho především fanouškům hororu, kteří se nebojí explicitního násilí, vulgarity ani sadomasochistické erotiky. Za mě příjemné překvapení a pro fanoušky hororu skoro povinnost.