Recenze: Resident Evil Requiem - Velký návrat Leona?

Leon je zpátky. Resident Evil Requiem přichází a s ním i zcela nové pojetí hororu, které zas až tak nové úplně není. Vítejte zpět ve světě Resident Evil.

· Autor: Michal Fortyn

Úvod

Leon je zpátky. Resident Evil Requiem přichází a s ním i zcela nové pojetí hororu, které zas až tak nové úplně není. Vítejte zpět ve světě, kde anglické slovíčko Umbrella znamená letenku do první linie proti zástupům mutantů.

Grafika a vizuál (4.5/5)

Jak už bývá u mě zvykem, audiovizuálem, designem a vším kolem začínám každou recenzi. Nevím proč to tak mám, ale prostě si zvykejte.

Každopádně máme rok 2026 a Resident Evil: Requiem v grafickém ohledu rozhodně nezklamává. Přece jen už od sedmého Resident Evil jsme se posunuli graficky do jináč sladěného univerza, které sází trochu více na grafickou stránku a nevypadá to vůbec lze. Úvodní lokace jsou vymazlené, pochopitelně. Pokračující průchod hrou ale nepokulhává ani v dalších částech hry. Hraju na sestavě s 4070 Super na maximálních nastaveních bez raytracingu, který jsem si ale pochopitelně nemohl odpustit alespoň na chvíli vyzkoušet. Pecka.

Zvláště bych vyzdvihnul nasvícení, které atmosféře dělá obrovskou službu a v kombinaci s temnými prostředími vytváří přesně tu tísnivou náladu, kterou od série očekáváte.

Detaily postav jsou solidní, i když lokace samotné je místy lehce předčí, ale rozhodně se nejedná o nic co by rušilo nebo táhlo celkový dojem dolů. Hra si navíc drží vizuální úroveň konzistentně.

Leon

Zvukové stránka Requiem nesází na grandiózní filmové skladby, které by vám uvízly v hlavě cestou domů z práce. Místo toho staví na něčem subtilnějším a podle mě účinnějším, zvucích prostředí, vzdálených šramotech, krocích a záludných chvilkách ticha před jumpscarem. A funguje to rovněž dobře. Vlastně ono by bylo vcelku ostudou, kdyby hororový titul výše zmíněné věci nezvládal. Hlavně tak u velkého studia.

Příběh a příběhové prvky (4/5)

BEZ SPOILERŮ

Resident Evil: Requiem vítá zpět starého známého Leona Kennedyho. To není spoiler, to je dávno uniklý fakt z trailerů a vyjádření samotných vývojářů, takže klid. Leon ale tentokrát nestojí v úplném centru dění. Hlavní hrdinkou je Grace, mladá agentka FBI, u které jsem si upřímně několikrát položil otázku, jak je vůbec možné, že se agentkou stala. Ale máme lehce pokročilé 21. století a dnes je možné skutečně vše, takže se stačí jen podivit, uchechtnout a jít zas dále.

S Grace si ukousnete v první půlce většinu času. Je to ale takový chodící paradox, na jednu stranu stydlivá a plachá holka, na stranu druhou nebojácná mašina. Nechci jí křivdit, ale mně osobně dost často lezla krkem. A věřím, že některým z vás bude taky. Prozradím jen tolik, že s Leonem se během příběhu střídavě potkávají a zase loučí.

Zatímco Grace si právě prochází druhým nejhorším obdobím svého života (to první se jistě dozvíte ve hře), náš milý Leon nám trochu zestárl. Samozřejmě do krásy. Trochu se nám ale chlapec zaprodal. Stal se z něj chodící, zombíky střílející product placement na luxusní zboží. V cutscénách se projíždí v novém Porsche, na zápěstí se mu blýskají hodinky od Hamiltonu. Chybí snad už jen diamantové zuby a Gucci.

Co se týče samotného příběhu, nečekejte žádné zběsilé starty. Úvod je pomalejší, ale pak vás hra nekompromisně hodí rovnou do jasně rýsovaných linek. Připravte se na to, že budete dost často zírat na obrazovku s hlasitým: „WTF? Proč?!“ Naštěstí to tvůrci nenechali vyhnít, většina těchhle bizarností nakonec zaklapne do sebe a dá smysl. Více méně.

Neříkám, že jde o vyloženě slabý příběh, ale do síně slávy herní scenáristiky se rozhodně nezapíše. Pokud se podíváme třeba na záporáky, zde tak trošku pokulhává. Přece jen, legendární paní Dimitrescu dokázala u zástupů pubertálních onanistů způsobit masivní rozpaky.

Hratelnost a ovládání (4.5/5)

Hned na úvod bych vypíchnul pro nás nostalgiky možnost klasického hraní, jak to známe z původních her. Pohled z třetí osoby na všechny strany, ale já si vybral pro recenzi cestu první a třetí osoby. A jelikož už jsem dlouhodobě zmlsaný moderními hrami, zvolil jsem si moderní ovládání.

Samotný Resident Evil Requiem je vlastně takovým prapodivným hybridem, přesně po vzoru těch nejotravnějších mutantů z laboratoří Umbrelly. Hra totiž docela odvážně kombinuje pohled z první osoby u Grace s tou klasickou akční kamerou ze třetí osoby u Leona. Ve výsledku tu tak máme mix moderního pojetí nastaveného veleúspěšnými díly Resident Evil VII a Village, který se bezostyšně mísí s hratelností původních klasik, samozřejmě mám na mysli ty vymazlené remaky. A kupodivu, ono to dohromady vůbec není špatné a zombie guláš vlastně chutná překvapivě dobře.

Abych byl upřímný, mnohem víc jsem se vždycky těšil na pasáže s Grace. Ta hutnější, hororovější a celkově děsivější část mě zkrátka baví mnohem víc, než když na scénu s velkou slávou vtrhne Leon, začne kropit všechno nemrtvé svým arzenálem a rozdávat ladné kopy z otočky.

U Grace si užijete ten pravý survival teror z vlastních očí, kde nechybí jak laciné jumpscary, tak i ty nečekané lekačky, pečlivá správa zoufale omezeného inventáře, zběsilé pobíhání sem a tam, schovávání se v koutech a hlavně neustálé přepočítávání každého náboje. Je to přesně ta nervydrásající esence strachu, kterou jsem na posledních dvou velkých dílech miloval ze všeho nejvíc.

Naproti tomu, když přijde na řadu Leon, všechno se smrskne na prachobyčejnou akci, a to jak u obyčejné řadové havěti, tak u obřích bossů.

Zatímco u Leona tak můžete čekat přímočarou řežbu s pořádným testosteronovým nádechem, u Grace je hratelnost mnohem zranitelnější a za mě zkrátka daleko zábavnější. Pokud jste už měli tu čest s Resident Evil VII nebo Village, přesně víte, do jakého šíleného vlaku nastupujete. Vývojáři sice tentokrát tak trochu rezignovali na složitější hádanky, ale o tom si povíme podrobněji až kousek níže.

Co mě ale dokázalo vytočit do naprosté nepříčetnosti, to je rychlost pohybu u obou našich hrdinů. U Leona je alespoň vidět náznak jakéhosi unaveného poloběhu, přece jen už to není nejmladší junák, ale u Grace je rozdíl mezi běžnou chůzí a maximálním sprintem asi jako rozdíl v rychlosti dvou závodících důchodců o berlích.

Naprosto chápu, že design lokací je pečlivě ušitý na míru pomalejšímu hororovému zážitku, ale proboha živého, proč se u toho musím cítit tak hrozně a řvát?

Originalita a inovace (4.5/5)

Jak už jsem naznačil o pár odstavců výš, tahle kombinace dvou herních stylů dává docela smysl. Za mě osobně je tenhle mix překvapivě funkční a hru to příjemně oživuje. Ve svém jádru je to ale pořád ten starý dobrý Resident Evil, jen ho tvůrci přesunuli do nových kulis cvokhauzu a totálně zdevastovaného Raccoon City. Pokud máte sérii v malíku, hned v první velké lokaci vás určitě trkne do očí, jak moc její mapa svým rozvržením lehoulince připomíná policejní stanici z prvních dílů. Nostalgie zkrátka funguje na jedničku. Nebo lenost vývojářů?

Každopádně se připravte na milovanou i nenáviděnou klasickou rutinu. Neustále luxujete okolí a sbíráte ty zázračné zelené bylinky pro zdraví, kterých není úplně dost, kraftíte munici, hrajete neustálý tetris v zoufale malém inventáři a hledáte klíče s bizarními znaky k zamčeným dveřím. Vždycky mi přišlo divné, kdo by si klíče do kanceláře nechával tak složitě vyrývat, ale to je prostě RE.

Jakmile konečně slavnostně odemknete jednu zónu, následuje tradiční běžecký maraton přes celou mapu zpátky do první místnosti, kde musíte vložit chybějící část a tak to jde pořád dokola. Backtracking je zkrátka v DNA.

Během toho nekonečného pobíhání na vás tu a tam zničehonic vyskočí nějaký zmutovaný bubák, tu a tam si odpočinete u cutscény (v jádru povedené), tu a tam dostanete za úkol rozstřílet na padrť nějakého obzvlášť ošklivého a přerostlého bosse (schválně do recenze nedávám jejich názvy či screenshoty). I když to může znít jako ohraná písnička, celkově tenhle kolotoč přináší až zvráceně uspokojující pocit z dobře odvedené práce. Platí to hlavně pro herní části s Grace Ashcroft. S brutalitou se zde rovněž také nešetří.

S naším drahýma značkama ověšeným Leonem je to pak sice úplně jiná káva, ale i když u něj mozek spíš vypnete, rozhodně se nejedná o nezáživnou nudu. V klidu si pak za zmasakrované zombíky nakupujete věci na sebe i na zbraně. O krapet více mě i překvapilo, že lze i dané zbraně vícero upravovat k obrazu svému.

Nabídka nástrojů zkázy začíná u obyčejné ruční sekyrky, plynule přechází přes klasické pistole, samopaly a pušky, a zastavuje se u staré dobré brokovnice. Absolutním klenotem a pomyslnou třešničkou na tomhle zbrojním dortu je ale kousek s trefným názvem Requiem.

Příjemnou tečkou za celým zážitkem je pak bonusový obsah, ve kterém si postupným průchodem hry odemykáte různé artworky a další zajímavosti spojené se sérií.

Optimalizace a výkon (4/5)

Osobně jsem byl vždycky tak trochu naivní optimista, což se mi u herního průmyslu sice dost často vymstí, ale občas se přece jen zadaří. Resident Evil Requiem jsem samozřejmě hrál ještě před oficiálním datem vydání, takže se s tím logicky pojí i mnohem větší pravděpodobnost všemožných technických škytanců. Hra sice z úvodu šlape naprosto plynule, jakmile se ale dostanete do trochu vypjatějších situací, začne se u některých rychlých scén nepříjemně sekat obraz. Záleží na lokaci. Jinak běží vše překvapivě hladce, výrazné propady snímků jsem vlastně vůbec nezaznamenal, jen se připravte na občasné škubání v quick time eventů, tedy přesně v těch chvílích, kdy musíte zběsile mačkat jedno tlačítko a jen tiše doufat, že vám ten zombís nesebere tolik života.

Během mého průchodu se sice stalo, že hra několikrát nemilosrdně spadla, po dalším načtení ale zase všechno fungovalo v naprostém pořádku. Jsem pevně přesvědčený, že tyhle porodní bolesti hravě vyřeší tradiční první patch a další aktualizace, takže se ve výsledku jedná jen o drobnou vadu na kráse. Samozřejmě tu narazíte i na úsměvné grafické chyby, kdy se zombík po drtivém zásahu Leonovou mocnou sekyrkou prostě rozhodne ignorovat fyziku a plynule se propadne podlahou nebo rovnou do schodů. V pozdějších fázích hry jsem si také v některých dramatických cutscénách všímal opožděného načítání textur, kdy postavy na zlomek vteřiny vypadají, jako by je někdo narychlo uplácal pro PS2. Není to ale vůbec nic hrozného, celkový průběh hraní probíhal v naprostém klidu. Titul si sice bude stoprocentně vyžadovat ještě nějakou tu péči a pár záplat, ale samotný zážitek vám tyhle technické drobnosti rozhodně nezkazí.

Závěr

Resident Evil Requiem přináší do legendární hororové série svěží vítr tím, že odvážně kombinuje klasický survival z pohledu první osoby s dynamickou akcí. Hra ve výsledku nabízí velmi poutavý průchod zamořeným světem, který dokáže i přes občasnou frustraci z pomalého tempa a počátečních chyb spolehlivě zabavit. Stále se jedná o to staré dobré RE.

Plusy

Minusy

Otevřít stránku