Recenze: The Blood of Dawnwalker

Úvod

Rebel Wolves nejsou žádní nováčci. Za studiem stojí lidé, kteří roky tvořili Zaklínače 3 i Cyberpunk 2077 v CD Projekt Red, teď ale poprvé stojí sami za vlastní značkou. The Blood of Dawnwalker mě zajímal právě kvůli podobnému rodokmenu. Hrajete za Coena, mladíka, který se stal tzv. Dawnwalkerem, člověkem ve dne a upírem v noci, a vydává se zachránit rodinu před pimpulovským lordem Brencisem. Měl jsem jistá očekávání, dostalo se mi jich naplno. Nebo se jedná o lacinou kopii?

Grafika a vizuál (4.5/5)

Karpaty a Vale Sangora v The Blood of Dawnwalker vypadají pěkně a otevřený svět má atmosféru i rozlohu, jakou od podobné hry čekáte. Rozlehlé horské masivy, údolí i menší vesnice či město Svartrau dokážou vytvořit příjemnou kulisu pro průzkum. Naprosto vás ale vizuální stránka neohromí, upřímně. Vzhledem k debutu ale k tomu přistupují s mírným optimismem a nadhledem.

Textury bývají místy až podezřele ostré, jako by je někdo přeexponoval, a některé povrchy kvůli tomu působí trochu nepřirozeně. Především při bližším pohledu je znát, že grafika není tím hlavním, čím by se hra chtěla chlubit.

Přesto nejde o nic, za co by se vývojáři museli stydět. Poctivý nadprůměr s několika opravdu hezkými výhledy do hor mi bohatě stačil, zvlášť když se do toho opře správné nasvícení nebo se nad krajinou začne pomalu stmívat. Herní svět díky tomu umí být místy velmi působivý, přestože ke špičce žánru The Blood of Dawnwalker po vizuální stránce zkrátka nepatří.

Mnohem víc mě ale dostal soundtrack. Hudba výrazně čerpá ze slovanských motivů, které dobře znáte třeba ze Zaklínače 3 (o této hře budu v recenzi ještě párkrát mluvit), a rozhodně nejde o náhodnou podobnost.

Rukopis studia je slyšet prakticky na první poslech. Smyčce, lidové motivy, melancholické melodie i výrazný sborový zpěv skvěle doplňují ponurou atmosféru světa a často dokážou scénu prodat lépe než samotná grafika. Možná to někomu z vás přijde už ohrané, já si na tom však ujíždím do sytosti.

Příběh a příběhové prvky (5/5)

BEZ SPOILERŮ, jak se sluší a patří.

Rámec příběhu už určitě znáte z veškerých informací a videí, kterými nás vývojáři v posledních měsících zásobili. Vaším hlavním cílem coby junák ze vsi Coen je porazit vrakhira Brencise a jeho bandu nohsledů, kteří ovládli celé území Vale Sangora a zároveň unesli vaši rodinu. Tu musíte do 30 dnů zachránit. Hra kombinuje „reálné“ prostředí středověku s výraznou mytologií a temnou fantasy.

Na začátku hry jsem si tak trochu říkal, že kombinuje Zaklínače 3 s naším KCD. Představte si, kdyby Jindra z pohledu třetí osoby kromě zabíjení mordýřů po Kutnohorsku bojoval také s lesními duchy, vodníky, skutečnými čerty a ďábly a Ištván Tóth byl vlastně nekromancer vysoké úrovně. Takové jen malé přirovnání a odbočka.

Přiznám se rovnou, že podobnou temnou fantasy prostě miluju. Cesta k cíli se ale dokáže vydat úplně jinam, než byste na první dobrou čekali, a právě v tom podle mě příběh funguje nejlépe.

Obzvlášť musím vypíchnout prolog. Nastavuje hutnou, dusnou atmosféru a velmi přirozeně vás naučí, o čem hra vlastně je, ještě než dostanete první pořádnou volbu do ruky. Nejde přitom jen o klasický tutoriál, ale o plnohodnotný úvod do světa i jeho "pravidel".

Po prologu vás hra vypustí do otevřeného světa. Potkáváte spojence i nepřátele a vedlejší úkoly nejsou jen odškrtávací seznam, mají vlastní váhu, příběhy i postavy. Zároveň odhalujete skrytá místa, putujete krajinou, plníte různé bonusové úkoly, poznáváte sami sebe, objevujete temná zákoutí, sabotujete Brencisovu vládu s reálnými důsledky, budujete si reputaci a v některých úkolech se dokonce proměníte v detektiva. Postupně si tak razíte cestu až k finálnímu střetu s Brencisem. Nebo ne? Kdo je tu vlastně padouch a kdo hrdina? Vše už záleží jen na vás.

Dopady vašeho chování navíc uvidíte na konci hry ve finálním výčtu, který sečte, jakým člověkem nebo příšerou jste se vlastně během svého putování stali a jak na vás bude reagovat okolí. Vývojáři přitom nešetří hloubkou, ať už jde o romance (výrazně explicitní), vztahy mezi postavami nebo různorodé rozhovory. Málokdy se mi s stalo, že bych se u delších rozhovorů nudil. Víc už bez spoilerů prozradit nemůžu.

Spousta lidí se i u nás v komentářích bála třicetidenního limitu na záchranu rodiny. Zbytečně. Za třicet dní stihnete pořádnou porci obsahu a dokončíte nejdůležitější úkoly, úplně všechno ale rozhodně zvládnout nejde. Hra vás tak nepřímo nutí přemýšlet nad dalšími kroky a pečlivěji volit, čemu svůj čas věnujete, což je za mě naprosto příjemně odměňující press.

Právě nedokončený zbytek obsahu pak přirozeně žene znovuhratelnost dál. Necháte se při dalším průchodu pohltit temnotou a začnete se zakusovat i do přátel a spojenců, nebo se pokusíte zůstat člověkem uprostřed světa plného monster? Svoboda podobného rozhodování mi přijde skvělá a přesně k tomuhle typu hry se hodí.

A vše v češtině, takže ti z vás, kteří nejsou toliko zdatní v cizích jazycích, rozhodně o žádnou část příběhu nepřijdou.

Hratelnost a ovládání (4/5)

Zde přichází na řadu mírné krocení nadšení. Jakmile se do hry dostanete trochu více, zjistíte, že po stránce hratelnosti nepřináší příliš mnoho nového. Na rozdíl od bravurního příběhu a atmosféry okolo totiž lehkou měrou pokulhává právě v gameplayi a všem, co k němu patří.

Souboj mě poměrně bavil, hlavně v první polovině hry. Plynulé přepínání mezi směrovými útoky a jednoduššími omniútoky funguje intuitivně a na klávesnici s myší sedí ovládání bez větších potíží. Útoky mají příjemnou odezvu a systém se rychle dostane do ruky. Ke konci hry mi ale stejné souboje začaly trochu omrzívat, protože opakování si postupně vybírá svou daň. I kamera během soubojů občas pozlobí.

Dovednostní strom s perky je naopak chytře navržený po celou dobu. Kombinujete lidské, upíří i čarodějné schopnosti a skládáte si vlastní styl hraní, aniž by vás hra nutila vydat se jen jednou konkrétní cestou. Prostor pro experimentování tu rozhodně je a jednotlivé schopnosti se dají příjemně kombinovat.

Upíří schopnosti fungují skvěle. Noční lezení po fasádách domů nebo po skalách je poměrně dobře optimalizované a nastavené. Měníte jednotlivé plochy, vytahujete drápy a poměrně svižně se dostáváte tam, kam by se běžný člověk jen těžko vyšplhal. Ale jen v noci, kdy se z vás stává hotový Edward Cullen. Odemyká se vám tak přes noc zcela jiná možnost hratelnosti a jen vy a váš styl hraní určíte, která herní doba vás bude bavit víc.

Revoluci žánru The Blood of Dawnwalker nepřináší, ale ani se o ni nesnaží za každou cenu předstírat. Většinu známých systémů bere, skládá je po svém a ve výsledku fungují dobře. Ocenil jsem i UI, které má překvapivě příjemný vizuál, působí přehledně a rozhodně není jen nutným doplňkem. Výrobu lektvarů, sbírání surovin, legendárky, vylepšování u zbrojaře, nákup a prodej, rozsáhlý inventář, to vše ve hře najdete.

Co ale k mému celkovému dojmu trochu ubírá, je seznam monster. Není nikterak rozsáhlý a v posledních dnech třicetidenní lhůty už můžete mít pocit, že se vám neustále spawnují ti samí protivníci, případně jen lehce reskinované varianty. Podobně mohou po čase působit i některé lokace, které se začnou mírně opakovat.

Hra rovněž obsahuje různé click eventy, které samozřejmě ničemu zásadně nevadí, ale zároveň toho příliš nepřinášejí. Jsou spíš drobným zpestřením než systémem, který by měl na samotnou hratelnost výraznější vliv.

Optimalizace a výkon (4.5/5)

Po technické stránce hra působí poměrně vyladěně. Hraju na RTX 4070 Super a po většinu času běžela svižně. Snímky mi výrazněji propadly jen v jedné specifické oblasti (bohužel nemohu sdělit kde), jinde jsem si na výkon prakticky nemohl stěžovat.

Otevřený svět si s sebou logicky nese pár much a tu a tam narazíte na nějakou drobnost. S verzí po Day 1 patchi jich ale zažijete podstatně méně než já v recenzním buildu. Vývojáři měli od dosažení gold statusu ještě slušně dlouhou dobu na ladění a výsledek je znát.

Hru jsem nakonec dohrál bez jediného zásadního technického problému. Glitche a bugy byly spíše komického rázu než něčím, co by kompletně zničilo zážitek a nutilo mě složitě nahrávat některou ze starších pozic. Stejně tak jsem nemusel co chvíli řešit pády hry nebo jiné závažnější komplikace.

Věřím, že vývojáři ještě v následujících týdnech několik nedostatků doladí, takže ve výsledku půjde o poměrně dobře vyladěné dílo. I proto bych se nebál výsledné hodnocení s určitým příslibem do budoucna zvednout o půl bodu.

Poměr cena/výkon (5/5)

The Blood of Dawnwalker jsem si upřímně užil. Revoluci v žánru nepřináší, ale ani ji nutně nepotřebuje. Za vaše peníze dostanete pořádnou nálož obsahu. A nepřeháním.

Ve hře jsem strávil zhruba třicet hodin a pořád jsem neviděl všechno, natož abych vyzkoušel jiné konce, rozhodnutí nebo styly hraní. Za částku pod sedmdesát dolarů tak dostanete poctivé, brutální dark fantasy RPG, které Rebel Wolves zvládli se ctí a zároveň ukázali, že mají na čem dál stavět. Rukopis třetího Zaklínače je sice znát, ale zároveň se dívám na hru s vlastním stylem, atmosférou a příběhem, které mi skutečně sedly.

Pokud je The Blood of Dawnwalker příslibem něčeho většího, osobitějšího a skutečně jde o křest nové série, jsem jednoznačně pro. Rebel Wolves, klidně pokračujte. Po tomhle debutu máte ve mně velkého fanouška.

Závěr

Rebel Wolves postavili temný a silný příběh o rodině, oběti a tenké hranici mezi člověkem a monstrem a zasadili ho do světa, který má co nabídnout. Pokud je tohle teprve začátek něčeho nového, rozhodně chceme být u toho.

Plusy

• Hutná až brutální atmosféra
• Smysluplné vedlejší úkoly
• Poctivá nálož obsahu
• Soundtrack
• RPG prvky / 30 dní
• Znovuhratelnost
• Čeština

Minusy

• Nejde o revoluci žánru
• Drobné bugy a glitche
• Repetetivnost monster a lokací