Recenze: The Sinking City 2

Úvod

Tak dlouho jsme se modlili ke Cthulu, až nám nakonec do naší suchem vyprahlé vlasti nadělil déšť.

Frogwares mění směr. Studio dvacet šest let stavělo na detektivních hrách a sérii Sherlock Holmes, teď se poprvé pouští do ryzího survival hororu. The Sinking City 2 opouští otevřený svět jedničky a nabízí pevně vedený, survival horor zasazený do zatopeného Arkhamu roku 1929. Těšil jsem se, jak si tvůrci poradí se žánrem bez vlastní historie. Překvapili mě víc, než jsem čekal.

Grafika a vizuál (4.5/5)

Audiovizuálem a atmosférou začínám recenze snad už z profesní deformace, tak si zvykejte. The Sinking City 2 mi otevírací tradici ale absolutně nezkazilo, spíš naopak. Zatopený Arkham a okolí vypadá přesně tak ponuře a bezútěšně, jak jsem od utopeného města čekal. Ulice svírá kalná voda, fasády starých domů se drolí a nad vším leží těžké, špinavé deštěm nasáklé nebe, které si už skoro ani nedokážeme my v Česku představit. Hladina stoupá a atmosféra houstne, což se mi skutečně líbilo.

Stejně silně fungují i interiéry. Rozmanitost jednotlivých míst mě baví asi nejvíc, prostředí dokáže poměrně snadno vyprávět vlastní malé příběhy. U hororu je podobná schopnost přimět hráče na chvíli zapomenout na postup dál vždycky dobrým znamením.

Vizuál prostě vypadá nádherně. Detaily na modelech i prostředí sedí přesně tak, jak bych od moderní AAA produkce čekal, přestože za hrou nestojí studio s prakticky neomezeným rozpočtem.

Podobně důležitou roli jako obraz hraje i zvuk. The Sinking City 2 vás většinu času nestraší hlasitou hudbou ani neustálými dramatickými tóny. Mnohem častěji slyšíte vodu, vrzání, klepání, děsivé ječení, podivné zvuky vycházející z jiných místností, nebo prostě jen nepříjemné ticho. Díky tomu atmosféra nepůsobí přehnaně a hra vám nemusí každých pár minut připomínat, že hrajete horor. Když se několik sekund nic neděje, automaticky začínám čekat, že se za chvíli něco pokazí. Horory mám nejradši právě ve chvíli, kdy mě nechají vystrašit samotného sebe, a The Sinking City 2 tenhle princip zatím chápe velmi dobře.

Nechci ale jen chválit. Občas narazíte na nedotaženou texturu, podivně vykreslený detail nebo drobný grafický zádrhel, hlavně v hektičtějších pasážích. Sem tam také animace nepůsobí úplně tak čistě jako zbytek prezentace. Nejde ale o nic, co by zážitek výrazně kazilo. Spíš o drobnosti, kterých si všimnete a hrajete dál. Většinu podobných nedostatků podle mě spolehlivě smaže některá z prvních aktualizací.

Příběh a příběhové prvky (4/5)

BEZ SPOILERŮ, jak se na survival horor sluší a patří.

Příběh sleduje Calvina, který se po nevydařeném okultním rituálu vydává zachránit svou milovanou Faye do zatopeného Arkhamu. Nejde o žádnou detektivní zápletku, nýbrž o ryzí milostný pohon, který vás žene z jedné lokace do druhé.

Ještě než hru zapnete, klidně si proto udělejte malý domácí úkol. Nemusíte rovnou číst celé Volání Cthulhu, ale alespoň zběžně zjistěte, kdo byl H. P. Lovecraft a jaké kosmické hrůzy do literatury přivedl. The Sinking City 2 totiž z jeho mytologie čerpá opravdu výrazně. Za problémy Arkhamu nestojí obyčejný padouch, kterého stačí na konci zastřelit, ale mnohem starší a mocnější síla. Pokud se v Lovecraftově světě alespoň trochu orientujete, řada jmen, bytostí a drobných narážek vám začne dávat úplně jiný smysl.

S tím samozřejmě souvisí i osazenstvo, které vám bude cestu pravidelně znepříjemňovat. Rozhodně nechybějí všemožné mořské potvory, kterých potkáte dost. Hra je ale naštěstí nehází před hráče každých deset metrů. Nepřátelé se objevují v rozumné míře, takže si jejich přítomnost pořád dokáže udržet určitou váhu a z The Sinking City se nestává obyčejná bezduchá střílečka. Monstra jsou součástí atmosféry, ne její náhradou, což survival hororu sluší podstatně víc.

Stejně výrazná změna proti jedničce přichází i ve stavbě samotného dobrodružství. Příběh je výrazně lineárnější, hra vás vede předem připravenými lokacemi. Mně tenhle posun zatím sedí, protože vývojáři díky němu mají mnohem větší kontrolu nad tempem, prostředím i tím, kdy vás nechají chvíli vydechnout a kdy vám naopak něco pustí po krku. Právě uzavřenější struktura podle mě dělá z pokračování mnohem čistší survival horor, k samotné hratelnosti se ale dostanu níže.

Hratelnost a ovládání (3.5/5)

Odkazy na Resident Evil jsou naprosto zjevné a troufám si říct, že i záměrné. Vzhledem k tomu, že jsem měsíc nazpět dohrál Resident Evil 4 Remake (ano až teď a měl bych se stydět), viděl jsem ve hře mnoho podobností.

Postupně odemykáte zbraně, procházíte uzavřenými lokacemi podobně jako v některém z prvních Resident Evil a postup si ukládáte ve vyhrazených bezpečných místnostech. Psací stroj tady nahradil gramofon s mušlí, jinak jde prakticky o stejný rituál. Místy mám pocit, jako bych hrál evropskou verzi Resident Evilu zasazenou do Lovecraftova světa, a jako dlouholetý fanoušek série si rozhodně nestěžuju.

Podobnost pokračuje i u inventáře, který je zoufale malý a jeho správa se rychle stane samostatnou disciplínou. Každý volný slot je enormně důležitý, takže jsem měl upřímnou radost z každé hádanky, po jejímž vyřešení jsem otevřel truhlu s rozšířením kapacity. Základní princip průzkumu zůstává většinou stejný. Hledáte klíč nebo jiný předmět, jež otevírá další část lokace, prozkoumáte ji a následně se vracíte na místa, která předtím nebyla přístupná. Kolotoč se opakuje, mění se hlavně kulisy a překážky. Stejně tak jako vylepšování postav, které bohužel není nikterak zábavné.

Backtracking je proto všudypřítomný, mně osobně ale vůbec nevadí. Resident Evil mám rád právě kvůli podobnému způsobu průzkumu, kdy si postupně skládáte mapu v hlavě a vracíte se do známých míst s novými možnostmi. Cestu vám samozřejmě komplikují nepřátelé rozhýbaných mrtvých a různých mořských "hnusů".

K opatrnosti vás nutí také nedostatek munice. Náboje si můžete vyrábět ze sesbíraného šrotu a střelného prachu, zásoby ale rozhodně nejsou bezedné. Každý výstřel tak člověk několikrát zváží a právě v těchto chvílích funguje survival část hry nejlépe. Vedle mojí předchozí recenze na Resident Evil Requiem jde vlastně o hodně podobný pocit permanentního nedostatku, jen místo klasické zombie apokalypsy sledujete zatopené chodby plné lovecraftovských příšer.

Příjemně mě překvapily také logické hádanky, na které narazíte poměrně často. Některé rozlousknete během pár minut, u jiných jsem se musel zastavit a zapojit tu moji cinkající opičku v hlavě. Záleží přitom hlavně na vás, kolik si necháte poradit od hry samotné a kolik chcete spoléhat na vlastní úsudek. Pokud se někde úplně zaseknete, nemusíte zoufat, hra vás nakonec dokáže správným směrem postrčit. Obtížnost navíc můžete kdykoliv změnit přímo během hraní, takže se nemusíte bát, že by vás jeden problém na dlouho zastavil.

Ne všechno ale funguje stejně dobře. Tempo hry mě místy dokázalo pěkně vytočit, protože jsem několikrát dlouho tápal, kam se vlastně vydat dál. Některé souboje zase trpí pomalejším pohybem hlavní postavy, takže i obyčejnější nepřátelé někdy dokážou potrápit víc, než by bylo příjemné. A úplně nadšený nejsem ani z jumpscarů. Hra občas sáhne po klasickém laciném leknutí místo toho, aby napětí budovala postupně. A když už na vás něco zblízka vyběhne, soubojový systém na blízko je opravdu frustrující.

Navíc mi úplně nesedla ani myšlenková mapa. Jako jo, svoje opodstatnění má, osobně bych ji ale nahradil něčím přehlednějším. Přece jen jsme v survival hororu, ne v pokračování Sherlocka Holmese. Za mě jde spíš o zbytečnou komplikaci, kterou šlo vyřešit trochu elegantněji.

Optimalizace a výkon (4/5)

Na výkon si rozhodně nemůžu příliš stěžovat. Hraju na RTX 4070 Super, v rozlišení 1440p a na Ultra předvolbě, a snímky prakticky nepadají. Jen v několika hektičtějších pasážích jsem zaznamenal nepatrný pokles, jinak drží hra tempo naprosto spolehlivě, cutscény nevyjímaje. Nepřeháním, hra prostě jede a po většinu času jsem výkon vůbec nemusel řešit.

Narazil jsem samozřejmě i na pár much, hlavně na situace, kdy "navrátilec" zasekl ve zdi nebo ve dveřích. Podobné momenty ale působí spíš humorně než otravně a průchod hrou mi rozhodně nezkazily. Vývojáři si navíc podobných chyb jsou vědomi a další patche by je měly postupně srovnat. O technický stav hry bych se tedy vůbec nebál.

Poměr cena/výkon (4/5)

The Sinking City 2 je pro mě upřímně jedno z větších překvapení poslední doby. Od první do poslední minuty jsem se až na několik vyjímek bavil a přechod k čistokrevnějšímu survival hororu podle mě Frogwares vyšel. Kampaň zabere zhruba dvanáct až šestnáct hodin, což mi přijde jako ideální délka na jeden pořádný hororový víkend. Nad cenou 49,99 eur ale přece jen trochu váhám.

Oproti prvnímu dílu jde rozhodně o krok správným směrem. Hra působí soustředěněji, jistěji a hlavně ví, čím chce být. Zároveň ale nepřináší nic, co bychom už někde neviděli. Spíš bere osvědčené survival hororové principy, trochu je obrousí a zasadí je do povedeného lovecraftovského světa. A ono to vlastně úplně stačí.

Vyplatí se tedy nákup? Zábavu za svoje peníze rozhodně dostanete, o tom podle mě není moc pochyb. Spíš záleží na tom, jestli potřebujete hrát hned. Za plnou cenu bych osobně možná ještě chvíli počkal na první slevu. Pokud ale máte slabost pro Resident Evil, Lovecrafta a pomalejší survival horory, nejspíš budete vědět velmi rychle, jestli je The Sinking City 2 přesně pro vás.

Závěr

The Sinking City 2 ukazuje, že přechod Frogwares od detektivky k survival hororu byl povedený risk a výsledkem je poctivá, atmosférická hra, která se neztratí ani vedle větších jmen žánru. Nejvíc sedne fanouškům Residentu Evil, správy inventáře a hádanek, revoluci ale nečekejte.

Plusy

• Hutná, ponurá atmosféra Arkhamu
• Zábavné, různorodé hádanky
• Audiovizuál
• Čeština
• Inspirace Residentem Evil?

Minusy

• Místy frustrující tempo
• Pomalejší postava v soubojích
• Laciné jumpscary
• Nic zásadně nového oproti žánru